Naše milovaná Jullynko,                                                                           

s jak velkou radostí nám Tě svět přinesl, v podobě tříbarevné kuličky, tolik podobné svojí mamince Erince, s tak velikým a hlubokým zármutkem nám Tě zase dnes vzal, v nedožitých pěti měsících věku.

Byla jsi od narození takový drobek a ti větší a silnější sourozenci tě pořád odstrkovali, tak jsi přibírala míň, než ostatní. Když Ti byly dva týdny, byla jsi slaboučká... a to tak, že jsi už ani nechtěla pít mlíčko z lahvičky. Asi bychom tenkrát o Tebe přišli.

Shodou okolností měla v té době štěňátka i teta Bíba a ta Tě přijala pod své ochranné packy a začala se o Tebe vzorně starat. Začala jsi přibývat na váze a byla jsi moc šikovná a všímavá holčička, která nás vždycky přicupitala vítat v porodně a vykulila jsi na nás ta svoje čertovská očiska.
Tím jsi nás přemluvila ................. svým kouzlem, svým pohledem, svým chováním, svojí šikovností a přesto, že jsme si nechtěli nechat štěňátko, byla jsi to Ty, naše srdeční záležitost, která měla zůstat tady u nás ... DOMA.

Pomaloučku jsi vyrůstala v nádhernou psí slečinku. Tolik, tolik jsi byla šikovná a vnímavá. Na všechny hry, na výcvik s klikrem - všemu jsi hned rozuměla a moudře jsi těma svýma "maminkovskýma očiskama" koukala, jako bys říkala:   "ano, ano paničko, já vím, co po mně chceš".

Když Ti byly tři měsíce a kousek, byla jsi s námi na slovenské speciální výstavě. Tam jsi byla v kruhu moc, moc šikovná a všem si se moc líbila. Byla jste tam tři štěňátka: Ty, Klaruška a Kristof.

Ano, ten Kristof, se kterým jsi vyrůstala od malinkého štěňátka u tety Bíbušky. Ten Kristof, který Ti byl velkým kamarádem, společníkem při vyrábění vašim lumpačin, prostě to byl téměř Tvůj "brácha".
Kolik jste toho spolu roztrhali, kolik jste spolu "přečetli" novin včetně očkovacího průkazu tety Chelsinky .... ale byly to vlastně samé radosti a co bychom za to daly, aby se mohly vrátit.

Teď už to, bohužel, zbývá jenom na Kristofa, ale Ty s námi budeš stále, budeš s námi jeho prostřednictvím, protože my pevně věříme, že jsi v něm zanechala velký kus svojí krásné a ušlechtilé dušičky a ta nás bude provázet na doživotí.

Jak jsi byla šikovná na podzimním víkendu, tolik Ti to všechno šlo, už jsi krásně seděla chodila u nohy, učila jsi se aportovat, řádila jsi s ostatními štěňátky .... prostě jsi pro nás byla takovým velkým sluníčkem.

Najednou začalo sluníčko pomalu pohasínat. Jiskřička z Tvých krásných očíček se pomaloučku začala vytrácet...... ze začátku jsme to ani nepozorovaly....... ale když si to vybavíme zpětně, tak se nám to vyjasňuje.

Stalo se něco, o čem jsme neměli ani tušení. Tvoje jediná, ale bohužel od narození nevyvinutá ledvina, už přestávala zvládat očistu Tvého rostoucího těla a Tvoje tělíčko se vlastně začalo znečisťovat.

Ještě naposledy jsi zazářila na Mezinárodní výstavě v Praze - 16. 11. 2008, když jsi vyhrála třídu štěňátek ... ale tam už jsi byla velmi smutná. Tvůj smutek prozrazovala hlavně Tvoje krásná očička, která stále více a více pohasínala.

A dnes .... 18. 11. 2008 ... bohužel zhasla úplně.

Měj se tam krásně v tom psím nebíčku, pozdravuj tam všechny naše pejsky, které jsme měli dříve a vyřiď jim, že na ně vzpomínáme.........

... a stejně tak, ne-li víc, budeme vzpomínat na Tebe. Pořádně nás z toho psího nebíčka kontroluj, jestli všechno děláme dobře a jestli bys z nás měla radost.

My na Tebe, naše drahá Jully, nikdy, nikdy nezapomeneme. Byla jsi u nás krátce, ale i za tu krátkou dobu jsme toho společně hodně prožili. Byla jsi naše malé sluníčko.....které dnes navždy zapadlo.

Prosíme, vzpomeňte s námi ................a nezapomeňte na naši Jully

s díky                                            Jarka a Markéta                a samozřejmě celá naše rodina