A N E B

Jak jsme prožili nádherné čtyři předsváteční dny na společenském a výcvikovém víkendu švýcarských salašnických pejsků a jejich dalších kamarádů.

Abych se Vám, milí čtenáři, představila. Jsem téměř roční velká psí slečna (fenka bernského salašnického psa), podle mých „papírů“ se jmenuji Baby Queen Elsa, ale po domácku mi začali říkat a říkají Bíbo. Už jsem si na to zvykla.

V létě loňského roku (2003) jsem sice byla s mými paničkami Markétou a Jarkou na výcvikovém letním táboře, ale vůbec jsem tam tomu nerozuměla. Byly mi tam necelé 4 měsíce a valila jsem očička, kolik je tam různých psích slečen a paní a také psích pánů a mládenců.

Tak už jsem se letos moc těšila na duben, kdy jsem s mými paničkami a starší sestřičkou (po mamince) Aidou a strejdou Largem, vyrazila na 4 denní prodloužený výcvikový a společenský víkend do Milovic u Hořic v Podkrkonoší. Bydleli jsme tam v krásném, upraveném a čistém kempu, který provozuje místní Obecní úřad (alespoň paničky to tak říkaly).

S námi tam jela spousta psích i člověčích kamarádů. Hodně z nich jsem znala z letního tábora a některé znám velice dobře, protože se scházíme na jednom kynologickém cvičišti, jak my odborníci říkáme: „cvičáku“. Hned vedle nás bydlela moje kamarádka Capička (Cappy z Mokrovous) s mým starším bráchou Amorkem. S těma je velká sranda, protože rádi dělají lumpárny a to nás všechny moc baví. Z druhé strany bydlela Catynka se svojí milovanou paničkou Janičkou. A hned vedle další kamarádi ze cvičáku – Ornelka a Candísek (Ornela Benco a Candy Berfan) se svými páníčky Luckou a Honzou. A mohla bych jmenovat dál a dál. Bylo tam také hodně hovawartů – i hodně malých psích dětiček a i větších lumpů, jako jsem já. Pak tam ještě byla další plemena: zlatí retrívři, boxer, belgický ovčák, německý ovčák, ridgeback, a také někteří kamarádi, jejichž tatínek je většinou neznámý a těm se říká kříženci, ale jsou to moc chytří pejskové.

Mě si vzala na starost moje velká kamarádka a vlastně náhradní víkendová panička – Evička. Je to moc hodná panička, člověčí mladá slečna, která měla moc velkou smůlu. V létě na táboře měla s sebou svoji mladou fenečku – berňačku Elsinku, se kterou také udělala zkoušku ZOP. A to se Elsinka na začátku moc a moc bála, protože byla dlouho nemocná a nebyla zvyklá na lidi. No a pořád byla lepší a lepší a na konci tábora už se kamarádila se všemi. A o tuhle milou psí holčičku Evička přišla, protože ona se lekla a vběhla pod auto a stalo se velké neštěstí. Proto Evička moc chtěla alespoň zase na chvíli vedle sebe nějakou psí holčičku, než se dočká svého nového psího miminka, které nosí v bříšku Anička (Annie z Mokrovous), tak se s mými paničkami domluvila, že si na ten víkend vezme na starost mě.

Byla na mě moc a moc hodná a mně se u ní velice líbilo. Ona bydlela v chatičce ještě s kamarádkou Romanou, která má velkou psí slečku – velkého švýcarského salašnického psa Natinku. A s těmi jsem bydlela. Sice jsem občas musela něco prozkoumávat, takže jsem jim něco okousala nebo sežrala. Nejvíce jsem si pochutnala na Eviččině mýdle, sežrala jsem ho skoro polovinu. A pak jsem to zakousla Romaniným pouzdrem na kartáček na zuby. Moc jsem si pošmákla. A to jsem druhý den šla s Evičkou na zkoušky!!! Raději mi nedali moc napít, abych nepouštěla z toho mýdla bublinky. To by se paní rozhodčí moc a moc divila.

Cvičilo se hodně a často. Celkem nás bylo 5 družstev, které měli na starosti: psí školku, tj štěňátka a mladé nezkušené pejsky – moje panička Markéta Sojková. Družstvo začínajících, tj. větších, ale nezkušených pejsků vedl náš kamarád ze cvičáku Honza Ščerba. Družstvo zkušenějších pejsků si vzala na starost kamarádka mojí paničky Zdenička Fialová. Pak byla dvě družstva pejsků, kteří chtěli dělat zkoušky. Ta měli na starosti kamarádi mých paniček – Pavel Pečenka a Vašek Lehký, oba ze Zákl. kynologické organizace Probluz (u Hradce Králové).

Také se denně nacvičovalo v kruhu. Co to je??? Kruh je vlastně čtverec, které je dokola ohraničen šňůrkou nebo páskou a tam se nacvičuje, jak se máme správně chovat na výstavě nebo na svodu mladých či bonitaci. Vždycky jsme tam nastoupili buď pejskové nebo fenky, většinou po čtyřech nebo pěti. Na začátku nám prohlíželi zoubky a hlavně zjišťovali, jestli je vůbec umíme ukazovat. To já umím, panička mě trénuje od malička. Ale někteří psí kamarádi to moc neumí, nebo se bojí, že jim někdo kouká nebo sahá do pusy. A dokonce pejskům se ještě prohlížejí kuličky (odborně tomu říkají varlátka) a pejskové se toho nesmějí bát ani se nesmějí po rozhodčím (cvičiteli) ohnat. Pak nás měřili. Někdo z páníčků si vzal do ruky takovou posuvnou míru na pejsky a měřili, jak jsme vysocí a dlouzí a také, jak máme širokou hlavičku. Já jí mám hodně širokou, protože se mi tam toho musí moc vejít. Pak si ještě vzali jako metr a měřili nám celou hlavičku a ouško a hřbet, ocásek, no prostě všechno, co se potom bude měřit na bonitaci. Pak jsme ještě nacvičovali, jak se správně předvádět za pohybu a také výstavní postoj. No prostě, bylo toho na ty naše psí hlavy hrozně moc. Ale většina psích kamarádů to zvládla a byli jsme pak všichni šťastní, jak nám to jde.

Jednou odpoledne (sobota), nás nechali páníčkové u chatek a šli poslouchat, co budou říkat páni psí doktoři, kteří za našimi páníčky přijeli. Páníčkové tomu říkají přednáška spojená s besedou. Ta měla dvě hlavní témata: 1. torze žaludku (diagnostika, léčení a předcházení). 2. zabřezávání a porodnost u fen a problémy s tím spojené. Páníčkové přišli celí nadšení, že to bylo velice zajímavé.

Zase jiné odpoledne ukazovali naše psí kamarádky - berňačky: Danka z Hodolan (Jana Pečenková), Annie z Mokrovous (Pavlína Pečenková), Cathy Loučcká kotlina (Jana Dohnalová) a zlatý retrívr – fenka Sendy (Vašek Lehký) praktické provádění léčení pejskem, odborně tomu říkají Canisterapie. Psí kamarádky nám předváděly, jak ohřívají člověku tělo (říkají tomu polohování). Jedna si mu lehla pod pokrčené nohy a dvě další podle těla zleva a zprava. To celé musejí takoví pejskové vydržet alespoň 20 minut. Pak je člověk krásně prohřátý a když pak třeba potřebuje masáž (z důvodů nějakého postižení), tak je to ideální stav. Je toho opravdu moc, co my, pejskové dokážeme, abychom pomáhali lidem.

Také psí kamarádka Natinka (se kterou jsem bydlela) nacvičuje se svojí paničkou (Romanou Polickou) úžasnou disciplinu – tanec se psem. A nám na víkendu předvedly v premieře svoji sestavu na krásnou ústřední melodii seriálu Ženatý se závazky. Bylo to moc a moc pěkné a já bych se také chtěla naučit tancovat, ale nevím, která panička by našla takovou trpělivost.

Poslední den našeho společného setkání – v neděli, se konaly zkoušky. Zkoušky se nazývají ZOP (základní ovladatelnost psa) a ZPU1 (základní pracovní upotřebitelnost 1.st.) a provádějí se podle řádů Kynologické jednoty Brno. Na zkoušky nám přijela paní rozhodčí Jana Svobodová. Nastoupilo celkem 9 pejsků na zkoušku ZOP a 4 pejsci na zkoušku ZPU 1. Z každé skupiny 2 neudělali. Ráda bych vás teď seznámila s těmi úspěšnými:

Zkouška ZOP
Bernský salašnický pes:
Baby Queen Elsa 74 bodů dobře
Bela z Jestřebího lesa 93 bodů výborně
Lucki z Akátové aleje 92 bodů výborně
Carlos Bohemia Kamire 95 bodů výborně

Po skončení zkoušek, když bylo vše spočítáno a zapsáno, předávala paní rozhodčí vyhodnocení všem účastníkům a všichni jim také zatleskali.
Nakonec bych chtěla ještě pozdravovat moc a moc všechny své psí kamarády a doufám, že jejich páníčkové, kteří budou tento článeček číst, jim to vyřídí. A že se na ně už zase moc a moc těším a naše paničky se zase těší na všechny své člověčí kamarádky a kamarády.
Věřím, že se všichni ve zdraví sejdeme na Letním výcvikovém táboře, který se tento rok bude pořádat v autokembu Orion v Roudné u Soběslavi.
Ještě předtím se však sejdeme ve velmi hojném počtu na Klubové výstavě a Svodu mladých, také v Roudné.

Takže nakonec všem HAF, HAF HAF