Přečetli jsme za vás ............

Herpesvirosa

         V posledním období je velmi diskutovaným problémem herpesvirová infekce psů, která je rozšířená po celém světě. Probíhá jako akutní onemocnění, může ovlivnit zabřezávání fen , vyvolávat potraty, nebo porody mrtvých plodů a úhyny sajících štěňat. Původce onemocnění Herpesvirus canis (HVC-typ 1)  může napadat pouze u psovitých šelem všechny tkáně, ale zvláštní přitažlivost pro něj má sliznice dýchacího a reprodukčního aparátu, které  svoji přítomností poškozuje a sekrety napadených sliznic jsou zdrojem infekce pro další vnímavé jedince. Virus je ve vnějším prostředí celkem málo odolný, se zvyšováním teploty prostředí nad 37°C se snižuje jeho schopnost dále se množit. Běžné dezinfekční prostředky v doporučených koncentracích jej ničí .

          Vnímavá zvířata se nejčastěji nakazí kontaktem se sekrety z nosu a očí , které vylučuje nemocné zvíře. Takže k přenosu nákazy může velmi často dojít na akcích, kde je soustředěno velké množství psů - např. výstavy psů.

K nákaze štěňat dochází buď přes placentu nakažené feny, nebo během porodu při kontaktu s infikovanými sekrety z porodních cest. Nakažená, novorozená štěňata většinou všechna záhy po porodu

( za 1-2 dny ) hynou. Příznaky jsou  celkové a nespecifické -  deprese, nechutenství, výtoky z očí , bez teplot, začervenání a otoky podkoží na bříšku, křečové stavy až bezvědomí. Podobně uhynou většinou i všechna štěňata, která jsou nakažena do 7 dnů po narození. Štěňata nakažená ve stáří 1- 2 týdny po krátké inkubační době ( 3-7 dnů ) hynou do 6-9 dnů po nakažení. Větší šanci na přežití mají štěňata nakažená ve věku 3 týdny a více, kdy již začíná fungovat jejich imunitní systém a tělesný termoregulační mechanismus a virus se proto tak snadno nemnoží . Infekce probíhá za všeobecných příznaků – zvýšená teplota, záněty spojivek, záněty dýchacích  cest a štěňata většinou přežívají.

U starších dospělých zvířat většinou po setkání s virem nepozorujeme žádné příznaky  onemocnění. Drobné , krátkodobé změny, které se mohou objevit na jejich pohlavním aparátu většinou chovatel přehlédne. Takový jedinec však  většinou bývá celoživotně zdrojem infekce pro své okolí. U některých dospělých zvířat jejich  imunitní reakce zastaví další pomnožování viru a ten se  usadí v nervových gangliích, kde spokojeně přežívá .Pokud je taková fena např. během březosti vystavena silnému stresu nebo z  jakéhokoliv důvodu jsou jí podány imunosupresivní léky např. kortikoidy, virus se může začít množit a napadne plody v děloze. V kterémkoli stadiu březosti může dojít k potratu, předčasnému porodu nebo se narodí slabá nebo  nedovyvinutá štěňata.

            Klinický nález  není pro zjištění herpesvirové infekce specifický. Diagnostika byla v předchozím období založena především na opakovaném zjištění výše titru specifických protilátek ze vzorků krve. V současnosti jsou k dispozici i genetická vyšetření (PCR), která jsou daleko přesnější a odhalí i jedince, s latentní formou onemocnění.  Při pitvě uhynulých štěňat  bývají zjišťovány pro tuto virózu typické změny.

            A  jak zabránit, aby  novorozená štěňata nehynula? Po první 2 týdny po porodu se doporučuje zvýšit teplotu prostředí, kde jsou štěňata odchovávána, alespoň na 37°C ( virus se lépe množí při teplotě 35-36°C ). Ve velkých chovech se doporučuje  izolovat všechny březí feny v období zvýšené vnímavosti k infekci, tj. 3 týdny před porodem a 3 týdny po porodu. Fenu je možné během říje a březosti opakovaně naočkovat vakcinou proti herpesviróze a  stejným způsobem revakcinovat během každé další březosti. Dojde u ní k aktivní  imunizaci, ochranné protilátky se kolostrem dostanou do štěňat a omezí se tak úhyny novorozených na herpesvirovou infekci .

Herpesviroza ale není jediným problébem, s kterým se chovatelé setkávají. Anatomické odchylky na  pohlavním aparátu, zánětlivá onemocnění, onemocnění hormonálního a nervového systému a poruchy chování, jsou další rozsáhlou oblastí, která může mít vliv na nakrývání, zabřezávání a  plodnost feny .

Hana Kinská , LABVET Praha