Appenzellský salašnický pes | |
Jak to vlastně začalo......... Po tom, co jsme mnoho, mnoho let měli doma německé ovčáky a knírače, jsme si splnili svůj sen a konečně si pořídili štěňátko bernského salašnické psa, a sice zakladatelku našeho chovu - Ambru z Milešovské salaše. K tomu v tom památném roce 1999 přibyly ještě dvě hovawartky. Díky těmto našim třem holkám jsme se postupně seznamovaly s různými lidmi a z řady těchto setkání se "vyklubala" krásná přátelství. Na námi prvním pořádaném táboře, to bylo v roce 2002, jsme poznali spoustu nových přátel a kamarádů. Mezi nimi byli Janička a Sláva Dohnalovi, Janička a Pavel Pečenkovi, Jiřinka a Milošek Kostkovi a tehdy ještě chovatelka berňáčků, ale již majitelka appenzellí slečny Besinky - Lenka Schönbeková. Nikdo z nás tehdy netušil osudovost těchto setkání. Rok se s rokem sešel a z appenzellího miminka se stala krásná slečna. Ani jsme netušily, jakou fešandu nám to vlastně Phiruška přivedla na svět. Když byl Tessunce rok a kousek, už posbírala tituly český a slovenský Junioršampion. Jako třešnička na dortu je to, že se jí podařilo z třídy mladých získat třikrát titul BOB (nejlepší jedinec v plemeni). Tessulce bylo 15 měsíců a my jsme se vychystaly na rentgeny a vyhodnocení kyčlí, loktů a ramenních kloubů. Řekly jsme si, když už bude přispaná, tak to necháme udělat všechno, abychom věděly, jak na tom zdravotně je. Tessulka má i vynikající povahu. Na cestě z nedávné výstavy v Litoměřicích jsme se zastavily u přátel, kteří mají 3 měsíční štěňátko - berňačku. Jejich starší fenka si s ní zatím nechce hrát a Tessa za chvilku pochopila, že teda tohle štěňátko by si hrozně rádo hrálo. Tak sebrala na zahradě gumovou slepičku a hrála si se štěnětem tak úžasným a něžným způsobem, že jsme na to všichni koukali a obrovsky nás to dojalo. Prostě a jednoduše řečeno - zatím nám dělá Tessulka jenom samé radosti........je to krásná a hrdá psí slečna s velikááánským srdíčkem.
|