Základní zásady při výchově štěněte a budování vztahu v rodině

Když jsme se seznámili se vším, co vlastně štěňátko potřebuje, jak o něj pečovat a čemu věnovat pozornost, je potřeba ho také řádně vychovat.
Výchova i výcvik štěňátka se od raného věku dost prolínají a nedá se jednoznačně říct, že se štěně „jenom“ vychovává nebo „jenom“ cvičí.

My potřebujeme, abychom doma měli psího jedince, který je členem rodiny, ale který také ví, co si může k jednotlivým členům rodiny dovolit a co ne a má mít jasně stanovená pravidla.
Pokud bude mít štěně tato pravidla stanovena od začátku, co se dostane do nové rodiny, bude se cítit lépe, stane se jistějším a posléze sebevědomým a vyrovnaným psím jedincem. Nejhorší ze všeho pro štěňátko a později pro dospělého psa je nejistota. On považuje svého pána za vůdce smečky (nebo by měl považovat – při správné výchově) a od něj vyžaduje, aby mu zajistil tu správnou jistotu do života. A když pes cítí a vidí, že jeho vedoucí smečky je nejistý, a neví co má od psa chtít - chová se např. ulekaně, se strachem, příliš přecitlivěle, lítostivě, chlácholivě…. atd – znejistí sám a začíná si budovat problémové vztahy ke své lidské smečce, i k ostatním.

Z výše uvedených důvodů je potřeba zachovávat při výchově štěněte od malička několik nejdůležitějších zásad.

1. Ke štěňátku se chovejte normálně – ne na něj šišlat, neustále na něj mluvit, pusinkovat ho a podobné projevy. Štěně opravdu nemůže chápat, co to znamená a je to pro něj zmatečné jednání.
Samozřejmě, přiměřená forma mazlení je na místě, ale je potřeba dodržovat první zásadu:
SE ŠTĚNĚTEM SE MAZLÍTE JEN TEHDY, KDYŽ VY CHCETE.

Nebudete reagovat na jeho dosti časté „vymáhání si“ mazlení a projevů pozornosti. V takových chvílích je potřeba se chovat netečně, jako by tam štěně vůbec nebylo.
A třeba za 10 minut ho zavolat a pomazlit se s ním. Protože vy jste tady „pánem“ a vy určujete, kdy je chvíle na mazlení, kdy na hraní a kdy např. na jídlo. Pokud tuto zásadu nedodržíte, nebudete dělat celý den nic jiného, než se věnovat „otravnému a kousajícímu štěněti“.

2. A dostávám se ke druhé zásadě, která neplatí jenom pro vztah člověk versus pes (štěně), ale platí pro vztahy, obzvláště v páru i jenom v naší „lidské“ populaci. Utvářejte vztah, jako příjemné vzájemné soužití.
„Nedolejzejte“ za štěňátkem. Čím více se budete vnucovat do jeho pozornosti, čím více se mu budete (v dobré víře) neustále věnovat - přehnaně se starat jestli mu není zima nebo naopak horko, jestli nechce misku nebo vodičku, jestli se mu nestýská, jestli chce ležet na tomhle gauči nebo na druhém, jestli má "dost pod hlavou" a podobně, těch situací je na tisíce. Za chvíli pro něj budete jenom okrajový předmět zájmu a tady to musím napsat lidově „bude vás mít na háku“, prostě si z vás nebude vůbec nic dělat. A budete se moct ukřičet, upovelovat – pejsek si bude dělat co chce.
Když je to ještě malé štěňátko – je to velmi „roztomilé“, ale když z toho vyroste potom 50 kg halama a vy s ním nehnete a na vodítku za ním budete „létat“, pak už to začíná být velmi závažný problém který se jenom těžko napravuje. Protože vy jste si štěně zkazili a když ho máte napravit, musíte nekompromisně dodržovat všechny zásady a neustoupit ani o píď – ale hlavně u sebe. Je to jako závislost a vy se musíte této „závislosti“ na štěněti zbavit a vždy si striktně říct: „Je to pro naše vzájemné dobro a budoucí vztah, musím to vydržet, musím to vydržet“ a opakovat si to třeba 100x. Takže další zásada zní:
ŠTĚNĚTI SE V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEVNUCOVAT.

3. Další velmi jednoduchou zásadou, která je vlastně součástí veškerého spolužití se štěňátkem je, vyjádřeno jedním slovem:
DŮSLEDNOST
Každý, kdo měl doma štěňátko to zná. Dáme mu nějaký příkaz, např. aby zůstal na
určitém místě, aby počkal na vás, aby si sedl, aby nežebral, aby šel ven (nebo domů), aby slezl z gauče – prostě jakýkoliv jednoduchý povel příkazového charakteru. No a štěňátko vám to neudělá napoprvé, neudělá napodruhé….tak mávneme rukou – on to udělá příště. OBROVSKÁ CHYBA. Zaděláváte si na největší průšvih ve výchově. Štěně pochopí, že vás stejně nemusí pokaždé poslechnout, že za pár chvilek podlehnete jeho uhrančivému pohledu a ustoupíte a opět si začne dělat co chce.
Vy můžete doma štěněti v podstatě dovolit cokoliv (co nenarušuje nějak chod domácnosti), např. lehnout si na gauč, na nějaké místo v kuchyni a další nepřístojnosti. Ale jakmile vy mu řeknete „dolů“ nebo „na místo“ – štěně vás musí poslechnout a příkaz splnit. Pak je vše v pořádku a výchovu zvládáte v pohodě.

4. Zásada č. 4 – zbytečně neupozorňovat předem na mimořádné situace, které vy si vyhodnotíte, jako že „by se mohlo něco stát“ nebo „toho se štěně bude bát“ apod. Potom vy vlastně svým mimořádným chováním (které si vůbec neuvědomujete)
Předem upozorňujete pejska, že se něco bude dít. On znejistí, zbystří a může se začít chovat nepřiměřeně. Buď bojácně, nebo agresívně nebo jinak nenormálně.

Před Vánocemi mi volala nová majitelka našeho štěňátka s otázkou: „Blíží se Silvestr a budou dělobuchy, mám ucpat štěněti uši a schovat se s ním?“. Moje rada zněla.
Buďte tam, kde býváte i jindy a dělejte jako by se vůbec nic nedělo. Prostě žádná mimořádná situace, je to naprosto normální, stejně jako vrčení motoru u auta nebo vyvážení popelnic (lomození popelářských vozů). Štěně, když uvidí váš klid a jistotu, bude taky klidné a neměly by ho ani nikdy v budoucnu podobné zvuky vystrašit. Samozřejmě, že se může stát, že může někdo hodit dělobuch přímo na pejska nebo něco podobného, ale to už je opravdu mimořádná situace, kterou je nutné řešit samostatně.
NIC SE NEDĚJE, VŠE MÁM POD KONTROLOU
Tuto zásadu je potřeba dodržovat také na vycházkách, když potkáváte jiné psy. Samozřejmě, že nenecháte svému štěněti ublížit, ale je zbytečné předem se bát jakéhokoliv setkání, že „se může něco stát“. Štěně se začne bát taky a máte zaděláno na ustrašence.

5. A navazuje další zásada a velmi důležitá:
NECHLÁCHOLIT, NEUTĚŠOVAT
Přehnané chlácholení, když se pejsek např. něčeho bojí nebo se mu něco maličkého stalo, je utvrzování ho v tom, že je slaboch a on se začne jako slaboch chovat.
Jedině sebevědomý pes – je vyrovnaný pes, který se chová přirozeně. Nenapadá bezdůvodně jiné psy nebo lidi, je spokojený a klidný, vyrovnaný. Snese v pohodě
přítomnost cizích lidí, jiných psů a pokud oni ho nechají na pokoji – nechá na pokoji i on je.
Pokud se vám stane, že se pejsek něčeho bojí, něčeho se lekl, prostě na vás přijde nevýslovné nutkání ho moc a moc utěšovat, buď dělejte, že se nic neděje nebo se mu trochu vysmívejte. Jakoby celou situaci tímto zlehčete, že to je vlastně všechno velká sranda (že na něj spadl smeták, vrstva sněhu se střechy, přiblížil se vysavač apod.). Takových situací je na stovky.

6. KRMENÍ nebo jinak - PRAVIDELNOST. Není to zásada v pravém slova smyslu, ale je to vlastně jeden z bodů výchovy. Štěně bychom měli krmit v pravidelných časech každý den. Dáme štěněti krmení tak, aby mohlo jíst v klidu (ne např. když při tom jíme i my, ne když je na návštěvě temperamentní dítě od sousedů, ne když luxuji atd.). Pokud máme ještě další psy, velmi brzy učíme jíst štěně i s ostatními.
Pokud by štěně nechtělo jíst, necháme mu misku 10 minut a pak odebereme. Nikdy nenecháváme krmení neustále k dispozici a nikdy nedáváme krmení štěněti tehdy, kdyby si ho vynucovalo. Vedoucí smečky zajišťuje potravu, tady vy suplujete funkci vedoucího smečky a vy rozhodujete kdy pes potravu dostane a kde. Ale je potřeba krmit pravidelně, aby štěně mělo jistotu, že určitě najíst dostane – opět mu to pomáhá vyrůst v jistého jedince.
Kdyby se denně musel „třást“ jestli dostane nažrat a jestli dostane ráno a večer nebo jenom večer nebo zase v poledne, bude mít zmatek a jeho život se může změnit v jedno neustálé „čekání na potravu“.

Naše smečka dostává ve 20 hod. večer, pravidelně, každý den. A už od půl 8. si povídají jeden přes druhého, že se blíží čas jídla a že to přijde a i jemně na sebe upozorňují, že tam jsou a abychom na ně „náhodou“ nezapomněli a my je nezklameme a nezapomeneme na ně a oni jsou pak spokojeni.

Pokud jsem náhodou na nějakou hlavní zásadu zapomněla a bude tento článek číst odborník z kynologie, prosím napište mi, ráda obohatím tento článek o další poznatky. V žádném případě se však tento článek nevěnoval výchově a výcviku pracovních nebo služebních psů. Je určen majitelům společenských plemen, kteří mají svého pejska jako člena rodiny a je míněn jako pomoc při výchově. Tím se samozřejmě vůbec nevylučují případné úspěchy v kynologickém sportu a schopnost složení zkoušek.

Jako zdroj tohoto článku byly použity naše zkušenosti s výchovou našich štěňátek a zkušenosti nových majitelů našich štěňátek.

Autor: Jaromíra Sojková, chov. stanice Queen Elsa