Zájem o tuto akci byl značný a celá volná
ubytovací kapacita byla naplněna. Díky blízkosti Prahy bylo přihlášeno
i několik páníčků s pejsky, kteří jenom dojížděli a nebyli zde ubytování.
Celá akce nezačala vůbec dobře. Po příjezdu
nám bylo řečeno, že je "dočasně" odpojena elektřina, vše
je v řešení a závada bude do rána odstraněna. Takže jsme byli v noci
ze středy na čtvrtek bez elektřiny, topení a teplé vody. "Nějak
to tu jednu noc přežijeme" - říkali jsme si kolektivně a byla
v nás velká síla, protože jsme všichni "trpěli" stejně.
Další den nám dorazili i všichni opozdilci
a mohli jsme začít s výcvikem a učením.
Nelehkého úkolu výcvikářů se ujali: štěňátka
- Jaromíra Sojková
dorostenci
a "nezkouškaři" - Honza Ščerba
zkouškaři - Romana
Polická a Markéta Sojková
Všichni páníčkové i pejsci se opravdu velmi snažili. Některým
to šlo lépe, některým tolik ne, jako vždycky na těchto soustředěních.
Důležité je, že si všichni odvezou nové informace, co lepšího mohou
se svým psem udělat, aby se jim společně žilo lépe a v souladu.
Výcviky byly plánovány na dopoledne i odpoledne. Záleželo na tom,
jak si to které družstvo připravilo.
Zkouškaři jezdili také na kynologické cvičiště v Žižicích, kde byly
k dispozici všechny překážky a bylo možné se tady na zkoušky perfektně
připravovat.
Druhá dvě družstva cvičila podle úrovně a věku pejsků. Dva dny také
byla obě na stopách a nácvik jim, vč. menších štěňátek, šel velice
dobře.
Také se nacvičovalo ve výstavním kruhu, aby byla štěňátka i dospělejší
psi dobře připraveni na svod mladých i bonitaci. Takže jsme prohlíželi
zoubky, u pejsků varlátka a vyzkoušeli pohyb v kruhu i výstavní postoj.
Opět byli všichni velmi dobře učenliví.
Do programu víkendu jsme vložili také dvě přednášky. Jedna byla o
výcviku, zkušebních řádech a organizaci kynologie v České republice.
Druhá byla o chovu a všem důležitém, co je potřeba splnit
k tomu, aby se náš pejsek nebo fenka mohli stát chovnými jedinci.
Na závěr každého dne jsme poseděli u táboráku a užili jsme si opravdu
spoustu legrace.
Jedním z hlavních důvodů našich společných večerních posezení
byl fakt, že přes veškerou snahu provozovatele zařízení, se nepodařilo
zprovoznit spuštění elektřiny, takže jsme celý víkend trávili tak
trochu jako tramping.
Museli jsme se "ohřívat" pohybem nebo zevnitř. Svítili jsme
si svíčkami a myli se v troše teplé vody, kterou jsme si mohli ohřát
na plynovém sporáku.
Tento dost závažný nedostatek pobytu (nejsme zvyklí žít bez elektřiny)
nám ale na druhou stranu umožnil se úžasným způsobem sdružit a tak
si užít vše společně a také se navzájem výborně poznat.
Padaly i návrhy, že na táboře budeme na večer vypínat elektřinu, abychom
si užili delších společných chvil.
A ukončíme tradiční větičkou - už se všichni těšíme na letní výcvikový
a pobytový tábor v Roudné u Soběslavi.